Historie

Pokud vás zajímá, jak se firma vyvíjela v průběhu času a jakým způsobem se dokázala adaptovat na nové podmínky a výzvy, určitě byste si neměli nechat ujít článek o historii této fascinující společnosti. Přečtěte si příběh o vzniku, růstu a transformaci firmy a objevte, jakým způsobem dokázala získat své místo v oboru a stát se úspěšným hráčem na trhu.

Textilnictví na rýmařovsku

Tradice textilu na Rýmařovsku má své kořeny již v dávné minulosti. Vznik tohoto odvětví umožňovala zdejší surovina – len, který se v tomto kraji pěstoval v hojné míře. Měšťané i venkované nosili lněné šaty, lněné šátky a prádlo. Také provazy, plachty na formanské vozy a pytle byly nezbytnou potřebou pro hospodářství městské i venkovské. Lněné výrobky dosáhly velké spotřeby pro svoji trvanlivost a také proto, že byly levné.

Některé oblasti se staly plátenickými středisky, náleželo k nim také Rýmařovsko. Len připravovali a předli tradičně obyvatelé vesnic. Sami si rovněž dělali mnohé tkaniny, zejména hrubá plátna, která nebyla příliš náročná. Svrchní oděvy a prádlo se šily zpravidla ze surových pláten.

Od 13. století se zvyšoval počet městských pláteníků. Po vzoru ostatních městských řemesel se začali pláteníci sdružovat v cechy. Z konce 13. století měli artikule také tkalci města Rýmařov - podle cechovních artikulí olomouckých.

V roce 1406 uděluje markrabí moravský Jošt Rýmařovu také výsady práva a svobody jakých používala města Olomouc a Brno a osvobozuje rýmařovské po čtyři léta ode všech daní a poplatků.

V roce 1548 potvrzují cechmistři olomouckého cechu plátenického Rýmařovu (Romerstadt) cechovní artikule z roku 1498 a 1545.

Janovicko

Janovická manufaktura byla založena roku 1746 tehdejším majitelem janovického panství hrabětem Ferdinandem Bonaventurou Harrachem a stala se nejvýznamnějším podnikem svého druhu na Moravě i v celé rakouské monarchii. Po zboží z janovické manufaktury byla značná poptávka. V dalších desetiletích měla manufaktura až 800 stavů.

Na janovicko se přistěhovalo několik desítek tkalcovských rodin, vrchnost je usadila v nově založených vesnicích Růžová a Harrachov. Každá rodina dostala domek postavený na náklady vrchnosti. Domky si přistěhovalci koupili na dlouhodobý úvěr.

Ferdinand B. Harrach

Rodina Harrachova

Wien 1871

Antonín Flemmich

K rozvoji hedvábnického průmyslu došlo až v druhé polovině 19. století. Vznikaly malé dílny, ve kterých se tkalo výhradně ručně. Tyto malé dílny se postupně měnily na mechanické tkalcovny.

Podnikatelé si Rýmařovsko vybírali k zakládání nových fabrik záměrně. Ve městě ani v jeho okolí nebyl žádný průmyslový podnik a byly zde velmi levné pracovní síly s bohatou tkalcovskou tradicí.

ANTONÍN FLEMICH, TKALCOVNA HEDVÁBÍ (Sokolovská ulice)

Podnikatel Flemich pocházel z Krnova, ale vyučil se ve Vídni, kde založil tkalcovskou dílnu. Již v roce 1871 došlo k založení firmy „Antoním Flemich, tkalcovna hedvábí“ v Rýmařově. Firma měla svoji ústřednu ve Vídni, odkud byl řízen jak nákup surovin, tak i prodej hotového zboží. Také úpravny, barevny a ateliéry byly koncentrovány ve Vídni.

Firma A. Flemicha se soustřeďuje na těžkou vazební techniku, paramenty (liturgické textilie), dracouny, kravatové látky, padákové hedvábí, listové šatovky, šátky. V 80. letech 19. století zaměstnává firma přes 600 pracovníků.

Bratří Schielové

V roce 1890 zakládají bratři Schielové (z Moravské Třebové) v Rýmařově továrnu na hedvábnické tkaniny. S výstavbou továrny započali na tehdejší dobu velkoryse. Ještě téhož roku vystavěli dvouposchoďový trakt a dali do provozu 60 mechanických stavů s příslušnými přípravenskými stroji. Bratři Schielové si rozdělili v podniku úlohy a díky jejich obchodní zdatnosti podnik vzkvétal.

Nejmladší z bratrů Schielů – František byl pověřen vedením závodu v Rýmařově. Druhý bratr Adolf opatřoval pro podnik objednávky. Třetí bratr Emil sídlil ve Vídni a objednávky zpracovával a prováděl kalkulaci. Z Vídně byl řízen také nákup surovin i prodej hotového zboží. Úpravna, barevna a návrhářské ateliéry byly rovněž koncentrovány ve Vídni.

Podnik bří Schielů vzrůstal a dobře prosperoval díky levné pracovní síle rýmařovských dělníků a obchodní zdatnosti majitelů. Objednávek přibývalo, zvyšovaly se požadavky a následujících letech můžeme mluvit o výrobě a prodeji kravat v továrně bří Schielů ve světovém měřítku.

Růst podniku byl živelný. Již v roce 1896 byl zdvojnásoben počet stavů a do roku 1906 se přistavěly nové objekty. V letech 1910-1912 byla v Rýmařově dostavěna barevna, která výrobu zrychlila a zlevnila. V těchto letech vzrostla výroba na 4 000 000 metrů ročně. Podnik se dál rozšiřoval. Firma „Spojené továrny pro výrobu hedvábného zboží bří Schielů, akciová společnost v Rýmařově“ získává pozice na zahraničních trzích. Asi 75% veškeré výroby je určeno pro export. V době největší konjuktury zaměstnávala firma Schiel 2 200 zaměstnanců na 1 100 stavech různých typů a šířek. Vyráběly se hlavně kravatové látky, šněrovačky, padákové hedvábí, prošívané přikrývky, selské šátky, šatovky.

Bratři Schielové

Krize

Léta 1929-1933 jsou charakterizována těžkou a vleklou krizí, jež se projevuje ve všech průmyslových a agrárních zemích. Desítky podniků, bank a koncernů ohlašují úpadek. Množství drobných živností je zničeno. V roce 1930 jsou zaznamenány na Rýmařovsku velké hladové stávky zaměstnanců.

Od roku 1939 vláda nacismu a fašismu znamenala údobí konjunktury pro průmyslové podniky. Firma se soustředila hlavně na výrobu padákového hedvábí.

"Osvobození"

Při osvobozování jsou budovy firmy Schiel poškozeny granátem. Po skončení II. světová války je majetek nepřátel státu konfiskován. Firma „Spojené továrny pro výrobu hedvábí bratři Schielové, akc. spol.“ se stává státním majetkem. Továrny se ujímají první čeští odborníci a výroba je zahájena již koncem května 1945 pod vedením národního správce Karla Šlajse.

Obyvatelé německé národnosti jsou odsouváni do Německa. Němci však tvoří převážnou část zaměstnanců (okolo 75%) a tak je pro závod povolena výjimka a část dělníků a odborníků je z odsunu vyjmuto. Tkalcovští mistři, kteří přicházejí z vnitrozemí osidlovat tento kraj, se postupně seznamují s těžkou vazební technikou a strojovým parkem.

HENAP

1. 7. 1947 došlo ke znárodnění firmy Schiel a továrna byla začleněna do národního podniku HENAP se sídlem v Praze. Značné potíže ve výrobě vznikly jednak po odsunu německých pracovníků, navíc se objevily problémy se zásobováním základním materiálem. Projevoval se nedostatek přírodního hedvábí, acetátu a umělého hedvábí. Také strojový park, který nebyl během II. světové války řádně udržován, je ve velmi špatném stavu. Výsledkem je poměrně špatná kvalita u vyrobeného zboží. Pro těžkopádnost a nepružnost byla provedena nová reorganizace.

Brokát

1.10.1949 dochází k další decentralizaci hedvábnického průmyslu a tvoří se n. p. Brokát s podnikovým ředitelstvím v Rýmařově. N. p. Brokát převzal pět závodů: závod 01 a 02 v Rýmařově, závod 03 Horní Město, závod 04 Rýžoviště a závod 05 ve Vítkově.

Tato reorganizace hedvábnickému průmyslu velmi prospěla a zajistila jeho rychlejší rozvoj. Kvalita a úroveň našich výrobků začíná dosahovat světového průměru. Začátkem roku 1949 běží v závodě Rýmařov 196 stavů, ke konci roku je v chodu 302 stavů, i když je k dispozici 636 provozuschopných stavů.

Závod Rýmařov se zúčastňuje různých výstav a módních přehlídek. Velkým úspěchem byl zájem o československé textilní výrobky na světové výstavě v roce 1958 v Bruselu. Ukázalo se, že naše výrobky se zcela vyrovnají zahraničním a to jak vkusem tak i elegancí.

Hedva

Národní podnik Brokát byl 1.1.1965 začleněn do národního podniku HEDVA, tkalcovny hedvábí se sídlem podnikového ředitelství v Moravské Třebové a oborovým ředitelstvím Svazu textilního, oděvního a kožedělného průmyslu KVOS v Hradci Králové.

Nejnákladnější a největší rekonstrukce tkalcovny na provoze 01 nastává v letech 1987-1988, kdy za plného provozu bez přerušení výroby se postupně modernizuje největší tkalcovský sál. Do konce srpna 1988 bylo instalováno 55 stavů typu SOMET v pracovní šíři 210 cm, v roce 1990 ještě dalších 5 stavů. Stavy pracují nepřetržitě na třísměnný provoz. Tkadlena obsluhuje 10 stavů, seřizovač má pracovní úsek 20 stavů. Na stavech se tkají šatovky, dekorační tkaniny, prošívané deky, matracoviny, africké šátky a kravaty při dobré kvalitě.

Modernizace - stěhování žakáru

Sametová revoluce

V roce 1989 zde bylo utkáno 6 698 600 metrů režných tkanin a bylo vyrobeno 4 827 100 kusů kravat a motýlků. V závodě pracovalo 1 075 pracovníků.

V roce 1990 v důsledku politických změn v našem státě začíná na provozech velká reorganizace a v roce 1993 se národní podnik Hedva mění na Hedva, a. s. Moravská Třebová.

HEDVA ČESKÝ BROKÁT, s.r.o.

V roce 2014 vzniká odštěpením závodu 06 Rýmařov od Hedvy Moravská Třebová samostatná firma HEDVA ČESKÝ BROKÁT, s.r.o.

Hlavním výrobním sortimentem zůstaly žakárské tkaniny a to především brokáty. Tyto tkaniny s bohatě vytkávaným vzorem se člení na brokáty krojové určené pro šití národních krojů, brokáty církevní pro výrobku ornátů, brokáty stylové určené pro použití na tapety a čalounění a také brokáty historické, které vznikají jako repliky podle dochovaných historických textilií a jsou využívýny pro šití historických kostýmů pro divadla a filmový průmysl.